Velké rozčarování aneb tak to holt někdy dopadá

16. února 2009 v 13:16 | Meliss |  My Diary
Pamatujete si na moje velké zamilování? S tím je teď konec!!! No, teď, dejme tomu, že už celý předlouhý měsíc. Je neuvěřitelné, jak málo stačí k tomu, abyste poznali, jaký je ten druhý skutečný člověk...


Ale začněme pěkně popořádku. Onen chlapec, se mi několik dní před nultou lekcí pokračovaček konečně ozval. Ani nevíte, jaké to pro mě bylo štěstí. Tak jsme si začali povídat po icq. To byla ještě doba, kdy jsem do něj byla "tak trochu" cvok. A teď si představte předvečer tanečních, už je po jedenadvacáté hodině a vy se přihlásíte na icq. Někdo vám psal, když jste byli offline. Ano, píše vám ON. Jenže slova typu "promiň, vážně se ti omlouvám, ale nemůžu s tebou jít do pokračovaček, vážně moc promiň..."

Houby z toho chápete, ani neznáte důvod, příčinu toho, proč s vámi dotyčný do dalších lekcí chodit nebude, neboť vám to skrátka nesdělil. Upřímně, bylo mi z toho pěkně na nic. Kluk, do kterého jsem byla zakoukaná až hrůza se na mě vybod a ještě ke všemu tak hnusným způsobem - ani jsem neměla čas si sehnat náhradního tanečního partnera! Rozhodla jsem se mu už ve velmi rozklepaném a špatném duševním stavu zavolat. Ten floutek mi prostě dlužil vysvětlení, bylo mi šumák, že je za půl hodiny půlnoc. No pěkně dlouho se ošíval, než by oznámil, že tam jde s někým jiným. I později jsem se chovala jako dáma a nijak živě se s ním o tomto jeho počinu nebavila, ačkoli jsem dala jasně najevo, že mě jeho chování pěkně namíchlo.

Ještě ten večer jsem dostala takovou depku, takový záchvat, že jsem se z toho vzpamatovávala ještě další dva dny. Nepamatuju si, že bych byla někdy tak ztuhlá, napjatá a rozklepaná. Jako by toho nebylo málo, hned ten druhý den na lekci přišel s onou dívčinou. Nechápala jsem o co mu jde. Holku má, tak proč si kruci vybral někoho jiného coby tanečnici? Taky jsem byla trochu potvora a kompenzovala si své raněné ego na nebohé dívce, která si možná ani nebyla vědoma toho, jaký je její taneční partner pěkné kvítko. To víte, musela jsem si říci, že já jsem přece ta hezčí apod., teď bych to jen ráda omlouvala okolnostmi. Ještě že žádná z mých tehdejších myšlenek nevyšla před nikým z oněch lidí na povrch.

No ale jako by toho nebylo málo, "drahý" klučina, říkejme mu třeba M, se choval jakoby nic. Sdělil mi, že mi našel náhradního tanečníka, taky asistenta. (Tehdy jsem myslela, že ho za výběr svého nástupce asi zaškrtím, teď ovšem zjišťuju, že je to ten nejlepší tanečník, jaký mě vůbec mohl potkat.) A pořád na mě dotíral, ať se už nezlobím, že je přece situace vyřešena. Taky mu nebylo blbé požádat mě o nějaká DVDčka s filmy. Nebyla jsme zrovna dvakrát ochotná se s ním vybavovat - myslím, že na mně i poznal, jak jsem nakrknutá.

Po čase mě už nebavilo tvářit se jako "ta uražená", i když já skutečně uražená byla, ovšem i ta uraženost člověka časem unaví. Tak jsem se s ním chtěla začít bavit už normálně, dát mu najevo, že na předchozí nesvárí kašlu. Jenže to jsem nemohla očekávat, že ho teprve dohoní svědomí. Byl pěkně vyjevený, když jsem na něj zase začala cosi chrlit, kdežto on i při pouhém pozdravení sklopil zrak. x3

Uplynula zase nějaká doba a já přišla na to, že jeho taneční partnerka je také kamarádka jeho dívky (haha, už vím, která to je xD), což trochu zmírnilo moji zášť vůči němu, protože mě napadlo, že ji třeba dívka ctěného M na něj nasadila, aby ho pohlídala. x3 Do hlavy mi sedly ještě další absurdní nápady, ale žádný zcela nesmazal fakt, že on měl jednoduše odmítnout jinou parnerku, když už měl domluvenou moji maličkost..

Teď se ale M jen směju. Vyšlo najevo, že jeho taneční partnerka není příliš schopná tanečnice, takže se ti dva musí neustále u něčeho zastavovat apod. x3 Mám z toho až škodolibou radost. Ne že bych já byla nějaká výhra, ale určitě jsem na tom lépe než ona. Když vždycky vidím M s tou jeho naštvanou tváří, očima v sloup, na rtech mi tane široký úsměv - se mnou by takové problémy chlapec skutečně neměl.

Je mi jasné, že je milý M pěkný hajzlík a ignorant, leč ten nejkrásnější, jakého jsem kdy viděla. Teď už ale skutečně končím jen u toho obdivování jeho krásné tváře a přenádherného úsměvu. Vím, že by mi ten kluk akorát tak zlomil srdce podruhé, kdybych mu ho dala. Už o něj nestojím, proč taky, když ani není o co. Hezký vzhled a charisma přece není vše. Důležité je mít srdce na správném místě a alespoň nějaké morální zásady. A kdo ví, třeba se mi někdo takový ještě jednou v životě objeví...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akemi-chan Akemi-chan | Web | 16. února 2009 v 19:14 | Reagovat

Ahoj, moc děkuju za komentáře, btw, četla jsem

ten příběh: mmmm, vypadá to, že chlapec nakonec

dostal, co si zaslouží x)) a nic si z toho nedělej - taky

sem ulítlá na hezké kluky xDD ale je pravda, že sem

poslední dobou hooodně povrchni, co se hezkých kluků

týče xDDD už sem se nezamilovala ani nepamatuju xDD

2 Meliss Meliss | 16. února 2009 v 20:38 | Reagovat

no tak bacha, předpokládá se, že člověk se skutečně zamiluje jen max 4krát do života, takže nebuď nešťastná ^____^... já už mám tu jednu šanci jaksi vyčerpanou a ani takováto střeštěná poblázění se mě moc nechytají... xP jinak ulítávíní na hezcích klucích není nic špatného, pokud neskončíš s hlavou v oblacích jako já.. ^^

3 Akemi-chan Akemi-chan | Web | 16. února 2009 v 20:46 | Reagovat

xDD haha, díky, Kadaje strašně žeru xDD Ale s dalšími

díly ti neporadím, sama nevím x((

4 Suetka Suetka | Web | 18. února 2009 v 23:27 | Reagovat

Já jsem taky byla blázen do jednoho kluka. Nebyl to žádný krasavec, který by měl kolem sebe hejno holek, ale mě se strašně líbil a to nejen vzhledem. Chodil se mnou do sboru a nádherně zpíval. Jednou jsem postřehla, že se na mě dívá. Vždycky když jsem se na něj podívala díval se na mě. To bylo před letníma prázdninama. Potň ale začal chodit s jinou holkou. Když jsem je spolu viděla, chtělo se mi brečet. Já vím. Ani se mnou nepromluvil, ale stejně mě to vzalo.

Teď  na mě ve sboru takové omluvné pohledy.

5 Suetka Suetka | Web | 18. února 2009 v 23:28 | Reagovat

Ale má smůlu...

6 Elyone J. D. Elyone J. D. | Web | 23. února 2009 v 17:20 | Reagovat

Melíku.. víš, že jsem na jednu stranu vážně ráda, že tvé pobláznění pominulo? To neustálé básnění o něm bylo k zbláznění :D a nic si z něho nedělej.. máš ještě díky této příhodě skvělého tanečníka a volné srdíčko pro opravdovou lásku :)

Ona přijde.. .))

7 Meliss Meliss | 24. února 2009 v 20:16 | Reagovat

to Elyone: obávám se, že srdíčko zase až takmoc volné není.. xP nebo je spíš totálně zmatené.. ještě lepší! xPP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama