Podivné Vánoce

15. února 2009 v 23:46 | Meliss |  My Diary
Ano, já vím. Ne, nemusíte mi to nikdo připomínat, já skutečně vím! Pěkně jsem na to tady po dva měsíce (ehm.. nebo i víc) kašlala... Ale chci se polepšit, skutečně napravit.. *kajícný výraz* Takže jsem se rozhodla fiknout sem svoji krásnou vánoční úvahu, která se pozastavuje nad mým báječně stráveným štědrým dnem a vůbec celými Vánoci. A vlastně, co to letos - vlastně již minulý rok - bylo za svátky? Nebýt vcelku podařeného silvestra, tak nevím, jestli bych raději nešla a nestrčila hlavu do písku. Tenhle článek jsem dala dohromady 25. prosince, tedy den po štědrém večeru..


Jako malá jsem se na Vánoce hrozně těšila, hlavně na Štědrý večer. Pokaždé se celá naše rodina sešla u slavnostní tabule, pojedla rybí polévku, smaženého kapra s bramborovým salátem, popovídala si... Pak se ozval zvuk, na který jsme s bratrem celý večer zoufale čekali - cinkot zvonečku. A celá famílie se rázem vrhla do potemělého obývacího pokoje. Jediné, co protínalo onu tmu, byla záře barevných světýlek na vánočním stromečku a plamínky plápolající na svících po celé místnosti. Táta pustil koledy, my do nich zpívali...

Celou dobu jsem jen nedočkavě shlížela na hromadu zdobených balíčků a krabic pod stromkem. Vždy jsem byla ta, která se na ně první vrhla. S dětskou radostí jsem se pustila do rozbalování, dychtivě trhala papír zvědavá, co to na mě uvnitř čeká. Případné zklamání z daru proměnil v nadšení další zabalený balík. ^^

No ale teď ty letošní Vánoce... Naši se rozhodli, že strávíme celé Vánoční svátky (i se Štědrým večerem!) na horách. Důvod byl vcelku prostý; rodiče neměli zájem jako každý rok slavit s babičkou a dědou. Je sice pravda, že se poslední roky právě díky nim témata u štědrovečerního stolu stáčela až nějak podezřele často na mně - jeden rok já a škola, druhý já a sporty.. atd.atd. - ale byli jsme skrátka doma.

No a najednou sedím s rodiči a mladším bartrem v jedné přeplněné místnosti, uprostřed na stole malý umělý stromeček (umělotina jak prase, ale když je tma a jen na něj svítí žárovičky, vypadá i docela dobře x3), pod ním pár dárků, zbytek na nás čeká doma. Ty čtyři pro mě jsem rozbalila - opět s tou samou zvědavostí jako obvykle, ač s emi zdála trochu zastřenější - a snažila se z nich radovat. Ne, prostě to tak nějak nešlo. Dokonce ani teď tomu není jinak. Možná až doma, až budu rozbalovat zbytek dárečků zpod toho vlastnoručně zdobeného smrčku, co se na nás už teď těší v obýváku, to se zas budu cítit více jako o Vánocích...

Můžu jen konstatovat, že to bylo divné. Více než divné. Pohádky, jež jsme za normálních okolností nikdy na Štědrý večer nestíhali, byly sice fajn, ale po nich přišly chvíle zamyšlení se nad sebou. Připadalo mi, že kdybych tu v onu chvíli nebyla, nikdo by se po mně nesháněl, nikomu bych nechyběla... Opět se dostvail pocit méněcennosti...

Už delší dobu jsem se snažila nepodléhat depresem, jenže v tom okamžiku mi to bylo takřka šumák, dolehlo toho na mě prostě až příliš. Měla jsem chuť vypustit na povrch slzy, které se tak dlouho skrývaly před zraky okolí, které jsem se snažila zadržovat spousty týdnů ne-li měsíců. Jo, snažila jsem se, leč marně... Drobné perličky mi sjely po tvářích a já věděla, že pláču. Co mi pomohla, když jsem hrábla ruku a setřela si je, objevily se zas. Fajn, takže rovnou depresivní Vánoce?

Ehm, za takové by bylo těžké je označit. Nejhroší na tom všem je, že si nemůžu říci, že by to nebyl hezky strávený večer. Byl netypický, zkouška něčeho nového... Ale nebyly to Vánoce, ne tak, jak je znám. Spíš mi připadá, jako kdybychom tyto svátky tak nějak vynechali. I když mi vadilo to věčné remcání prarodičů u večeře, byly to ty ony Vánoce a nic bych za ně nevyměnila.

Já nazvala letošní Vánoce tak trochu depresivními, kamarádka promarněnými. A vlastně měla pravdu. Co tohle je za Vánoce? Vždycky jsem toužila strávit Štědrý večer u televizní pohádky, namísto abych jen seděla v obývákuse zbytkem rodinky. Ale jakmile to mám, přijde mi čas tak zbytečně zabitý.. Vždyť mi jsme si ani nezazpívali koledy, prostě jsme si nikdo nemohli vzpomenout řádně na celý text... Kdyby nebylo pár písní v televizi, ten večer bych ani žádnou koledu neslyšela. Teď ale zbývá jedna otázka. Jaképak budou ty příští Vánoce?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elyone J. D. Elyone J. D. | Web | 23. února 2009 v 17:11 | Reagovat

Ach Melíku..

Máš pravdu.. letošní Vánoce byly divné.

Už to není to, co to bývalo :( ale to vidíš všude kam se podíváš.

Rozhlídnu se kolem sebe a vidím, jak každý svátek pomalu zaniká anebo ztrácí své kouzlo.. nejhorší na tom je, že nepřichází nic dalšího.. a tak kouzelného..

Kdo pomůže zachránit Vánoce? Jedličku nebo Velikonoce, kdy zní všude řehtačky a odpoledne na oplátku holky polívají kluky vodou?

Časy se prostě mění.. a mě to mrzí.. tyhle Vánoce sice byly takové pohodové.. rozbalili jsme pár dárečků a koukli se na pohádku.. ale už to nikdy nebude ono.. možná.. nevím..

Co když ještě není všechno ztraceno?

Svět prostě zapomíná jako už zapomněl tolikrát.. ale neměl by zapomínat na to dobré..

Snad nás čeká alespoň trošku lepší budoucnost.. když současnost tak nějak vyprchává..

Ale to se uvidí až časem..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama